Blíženec + blíženec = ♥ aneb jak si lezeme na nervy

Víte jací jsou blíženci? Občas na zabití. Naši rodiče by o tom mohli hodiny povídat. Když jsme se dali s Lukynem dohromady, tak to byla sranda… Jsme stejní, takže si nemáme co vyčítat. Jenže skoro po pěti letech vztahu a po pěti měsících bydlení v autě, si celkem rádi něco vytkneme a občas i zanadáváme. Abych si nestěžovala jen já, tak jsem dala prostor i Lukymu. Nebojte se, nerozcházíme se, jen upouštíme páru.

Lukáš a jeho nešvary co mě vytáčí do běla:

Je jako kyselina, když se jedná o sladkosti. Co mě nejvíc naštve? Když Lukyn sní čokoládu bez mrknutí oka a ani mi nenabídne. Jo, to si potom uvědomí hodně pozdě, že něco podělal. Zase je fajn, že moc dobře ví, za co jsem naštvaná.

Mlaská a popírá to
On tvdí, že ne, ale ano, mlaská. Do určité míry mi to nevadí, ale když překročí pomyslnou hranici, tak mu jemně naznačím, že by měl přestat. Místo toho, aby se omluvil a snažil se nemlaskat, tak to popře a mlaská vesele dál. To už jsem decentně naštvaná.

Neposlouchá
Jsou chvíle, kdy vím, že mluvím jen tak do vzduchu. Lukyn je myšlenkama bůhví kde. Poznám to tak, že reaguje citoslovcem “hmm…”. Mohla jsem si na to už zvyknout, ale pokaždé když musím použít frázi “Vždyť jsem ti to říkala”, se opět decentně naštvu.

Nákupy
Lukyn má zákaz se mnou chodit na nákupy do supermarketu! Každý nákup totiž vypadal následovně:
Lukyn: “Kam všude dneska půjdeme nakoupit?”
Linda: “Do Pak’n Save, Countdown a Reduce to clear”
Lukáš: “OK”
V supermarketu Pak’n Save Lukyn chodí dva metry za mnou, něco si ťuká do mobilu a každé dvě minuty se mě ptá, jestli už máme všechno. Já mu každé dvě minuty zopakuji, co všechno ještě nemáme v nákupním košíku a pokračuji dál v nákupu.
U pokladny:
Lukáš: “Už pojedeme do kempu?”
Linda: “Ne! Ještě dva obchody!”
Lukáš: “A který?”
Linda: “………” (Držím se zuby nehty, abych byla v klidu a nenadávala)
Tento stejný scénář se opakuje ještě ve dvou obchodech…

Myslím, že mi to všechno dělá naschvál, abych vypěnila a on se mi mohl posmívat, že jsem nerváček.

Tady Lukáš (ten co mlaská)…

Lindiny špatné vlastnosti by se dali napočítat na jedné ruce tříprstého člověka. Žádné z nich však nejsou drastické.

Problém s oblečením
Když žijete na malém prostoru a bojujete o každý centimetr místa, určitě by vás naštvalo, kdyby se všude válely vyslečené a naruby převrácené kusy oblečení. No a to se právě děje mně, zásluhou Lindy. Pokaždé, když se převléká, zůstává po ní tak trochu nepořádek, který mě vytáčí. Ne, že bych byl nejpořádnější člověk na světě, ale v mládí jsem dostal tvrdou školu v podobě skládání oblečení do komínků, která se ve mně pomalu ale jistě začíná probouzet.

20:00
V tento magický čas začíná hodinka zívání a pomalých příprav ke spánku. Takže pokud chceme na něčem pracovat, nejde to úplně snadno, protože Linduš už prakticky není přítomna. Popravdě, ne že by mě to v poslední době tak vadilo. Jakmile usne, mám čas na svou vlastní práci a dostávám tak osobní volno. V tomto čase vznikají naše videa.

Finda
Jednou za čas se objeví Lindina ďábelská podoba, které říkám Finda. Ta mi vyčítá, že jsem jako kyselina, že ji neposlouchám a něco s nákupama, ale to už jsem bohužel neslyšel, abych vám to popsal. Myslím si, že mi to zase zopakuje 🙂 Tahle osoba má také svůj specifický obranný systém, při kterém se jí nekontrolovaně vymršťuje ruka (za zvuku Tu-tččč) a trefuje mě na libovolná místa na mém těle. To bolí a ona tomu nevěří.

Na konec této vsuvky bych chtěl napsat, že je pro mě motivací a inspirací na každý den, protože hodnějšího a lepšího člověka neznám. A i když ji neposlouchám, tak ji vnímám.

Odebírej náš YouTube kanál

Tohle jsou všechno prkotiny, přes které se dá přenést, důležité je, že si jsme navzájem oporou a jsme spolu šťastní. Já jsem šťastná, že mám vedle sebe člověka, který mě dokáže rozesmát, i když mám slzy na krajíčku. A to, že si občas lezeme na nervy, vůbec neuškodí.