Návyk č. 2 Nejíme maso

Mám zavřené oči a vzpomínám na dobu, když mi bylo asi šest, nebo sedm let. Každou neděli jsme celá rodina naskákali do auta a jeli na oběd za babičkou a dědou. K obědu byl silný masový vývar a vepřový řízek s vařenými brambory. Po obědě si dospěláci dali kávu, já jsem dostala čaj a k tomu kynuté buchty. Pokaždé to bylo stejné. Do teď cítím tu vůni smažených řízků a pečených buchet. Tenkrát mi to nepřišlo jako něco zvláštního, natož svátečního. Maso jsem měla skoro každý den a o sladkostech ani nemluvě. Pro prarodiče to však mělo jiný význam. Byl to nedělní oběd, který byl sváteční. Celý týden totiž jedli střídmě a většinou bezmasá jídla. Díky této vzpomínce jsem se zamyslela nad svým životním stylem a uvědomila si, že mám všeho nadbytek. Dneska má člověk pocit, že pokud v jídle není maso, tak se z něj nenají. Dlouho jsem přemýšlela o nějaké změně, ale neustálé rodinné oslavy a svátky mi nedovolily udělat první krok vpřed. Ten pravý moment přišel až s příjezdem na Zéland.

A tak jsem svou myšlenku řekla Lukymu. Nečekala jsem, že by se tohoto tématu chytil, ale příjemně mě překvapil. Nejenže se mnou souhlasil, ale dokonce by byl rád, kdybychom zkusili omezit maso v našem jídelníčku (a to má maso opravdu hodně rád). Lukyn sleduje videa světových youtuberů a tak mi ukázal zajímavý dokument, o kterém mluvil náš velký vzor – britský cestovatel a youtuber Louis Cole (Fun for Louis).

V tomto dokumentu se zaobírají globálním oteplováním, ale z jiného úhlu pohledu. S narůstající spotřebou masa se zvyšuje množství chovaného dobytka a tím pádem se zvětšuje i spotřeba krmiva a vody. S tímto nárůstem by se muselo obrovské území využívat pro pěstování krmiva pro dobytek. A to nemluvě o prdění krav a ostatního dobytka.

A tak přesně na Štědrý den začal náš půst. Od té doby se držíme. Maso si dáme maximálně jednou týdně a pochutnáme si na něm mnohem více, než před tím velkým rozhodnutím. Čemu se bohužel nevyhneme jsou fastfoody (kvůli Wi-Fi). Sedíme tam, koukáme na lidi, jak jim odkapává majonéza od pusy a my si ucucáváme kolu, nebo si pochutnáváme na zmrzlině za 70 centů a říkáme si, že jsme udělali správný krok vpřed. Už nás neláká malý cheesburger z mekáče, ani Whopper z Burgerkinga. Nejenže máme dobrý pocit sami ze sebe, ale i ušetříme dost peněz. Takže tohle je naše správná cesta, kterou chceme jít celý život.

 „Jíst se má všechno, ale s mírou”

Nemyslím si, že když přestanu jíst maso tak zachráním planetu, ale věřím, že když nás bude víc, tak to prospěje nejen planetě, ale i našemu zdraví.

P.S. Tento návyk je mnohem jednodušší, než vstávat brzy ráno. 🙂

Odebírej náš YouTube kanál