Naše první meruňková sezóna
Na meruňky jsem se opravdu hodně těšila a tak jsem celé dny nemluvila o ničem jiném. Pořád meruňka sem, meruňka tam… Lukyn z toho musel být na mrtvici.
Hned ráno nás opět proškolili o sběru správných meruněk. Dokonce jsme dostali gumové náramky, abychom rozeznali správnou barvu zralých plodů. A hned po zaškolení hurá do boje.
Tenrokrát jsme měli větší sběračské kyblíky, takže zátěž byla taky o něco větší. Podle mě je sběr meruněk mnohem lepší a zábavnější. Košík se dřív naplní, meruňky se líp trhají a je to mnohem kolektivnější práce, než sběr třešní. Meruňky mám prostě radši. Takže jsme celý den trhali, trhali, jedli, trhali, jedli, jedli a trhali.
„Meruňky, jablka, meruňky a zase ty blbý jablka“
Asi po šesti hodinách práce jsem byla naprosto vyčerpaná a moje tempo šlo rychle dolů. Lukyn se stále výborně držel, takže měl na konci směny o 11 kyblíků víc. Je to můj hrdina!
Musím nás ale pochválit, nevedli jsme si vůbec špatně. Já jsem měla 75 kyblíků a Lukyn 86 kyblíků. Asi to je pořád ještě málo, ale byli jsme na sebe hrdí. 😀 A hlavně jsme se dobře najedli.
Protrhávání jabloní
Naprosto nejotravnější práce na této farmě. Úkolem bylo protrhat trsy jablíček. Na větvi měly zůstat jen ty nejkrásnější a největší jablka. Vždy musely být po jednom nebo po dvou na jednom pupenu. A hlavně jednotlivá jablka musela být od sebe vzdálená cca 5cm, aby byla krásně velká a měla prostor k růstu. Takže jsme přebírali, vybírali a protrhávali. Občas si naši jableční favoriti (kteří zůstali na stromě) usmysleli, že spáchají sebevraždu a začaly samovolně odpadávat. To jsme se většinou modlili, aby k nám nepřišel vedoucí na kontrolu.
Teď už je nám hej, ale při protrhávání jabloní jsme zažili ty nejdelší směny v našem životě. Občas, když si tak sedíme na odpočívadle kousek od silnice, tak to Lukynovi nedá a jde protrhat planou jablůňku.
Jediné, co nám tato práce vzala, byl čas. Jinak nám dala mnohem více než jsme si mysleli. Poznali jsme opravdové Kiwáki, mladé Francouze, naučili jsme se něco málo o ovoci a hlavně jsme si uvědomili jak je pohodlné žít ve městě.
(Ne)pohoda na jahodové farmě – L&L
18. 4. 2016 @ 16:02
[…] na jablečný sad, kde sbíráme jablka do džusů. Máme podobné koše jako jsme měli na meruňkách, akorát jsou decentně těžší. Po pár hodinách jsem unavená, naštvaná a těším se domů […]