Po nekonečných přípravách a neustálem kontrolování seznamu, jestli máme opravdu všechno, jsme konečně nacpali své krosny a kufry. V Lukyho a Lindiným kufru nebylo místo ani na špendlík a to ještě bylo pár věcí venku… Bylo tedy hodně náročné zavřít a dovláčet svá zavazadla na letiště. Každý jsme jeli sám. Luky, jako největší odvážlivec, jel MHD, Lindu zavezli její rodiče, Tomáše zase jeho rodiče a Lenku zavezla kamarádka. Před letištěm jsme ještě Léni přihodili pár drobností jako je pánvička, varná konvice, svačiny a lovečák. Najednou se z naší kamarádky stala obří krosna s nožičkama.

Zavazadla jsme odevzdali, připili si na štěstí v Anglii a nasedli do letadla. Po dvou hodinách jsme byli v Lutonu. Tam ale naše cesta ještě nekončila. Měli jsme 4 hodiny čekačku na letišti, které je velké asi jako to v Brně. Takže jsme si čas krátili pozorováním lidí a popíjením kávy. Pak následovala cesta autobusem. Sice jsme každý seděli někde jinde, ale cesta utíkala docela rychle. Po jedenácté hodině jsme byli v Manchesteru. Bez map a se špatnou orientací jsme hledali zastávku, ze které jsme se měli dostat do hostelu. V tu dobu jsme ani nevěděli jaké máme štěstí, protože MHD v Manchesteru jezdí cca do půlnoci. Na hostel jsme se tedy dostali přesně v 00:00. V hostelu nás přivítal velice milý usměvavý pán a ochotně nám pomohl s kufry. Po celém dni jsme byli tak unaveni, že jsme se hned uvelebili a usnuli.

Odebírej náš YouTube kanál