Ze života v autě

Ahoj, já jsem Lukáš. Občasný přispěvatel na Lindin blog. Normálně se starám jen o videa, ale dnes udělám vyjímku. Povím vám o životě v autě (Toyota Estima z roku 1994, to modrozelené na úvodní fotce) na Zélandu. Je jako pohádka. Začíná hrozně na prd, ale končí s úsměvem na tváři. Než začnu popisovat klady života v autě, vrhnu se na to veselejší, na zápory.

Baterka říká pá

Myslím si, že Linda už na tomto blogu psala o příhodě s baterkou, ale já bych vám to rád popsal ze svého pohledu automechanika začátečníka. Naše baterka v autě už není z těch nejsilnějších a kupovat novou se nám zatím moc nechce. Ne, že bysme šetřili, ale jidlo je přednější (vidíš mami? Neumíráme hlady). Situace je celkem prostá. Chceme vyjet, nemůžeme, baterka je mrtvá, naštěsti kolem vždy někdo jde (na to zas takovou smůlu nemáme), hned přiskočí, letmým pohledem zjistí, že já to nedám, vytahuje vercajk a auto opraví. Já mám alespoň deset minut volna, které si zpříjemňuji kocháním se krajinou a občasnou otázkou, jestli je vše ok, popřípadě jestli nechce tyčinku. Pokud tyčinku nechce, vím, že to nebude kámoš a už se ani neptám na jméno. Celkem si svých kolemjdoucích mechaniků vážím. Díky nim jsem pronikl do tajů motorů aut. Je mi dvacet pět let a v 80% mi pomáhali 17 letí ať už hoši nebo dívky.

Práce v autě

Každý den potřebuji pracovat na počítači. K tomu potřebuji zásuvku. Naše auto bohužel takovou vymožeností nedisponuje, takže k mojí pracovní rutině přibylo chození nabíjet si počítač do prádelny v kempech. Protože tam počítač nechci nechat samotný, trávím čas studiem praček a sušiček a v hloubi duše věřím, že jednou, až se nám pračka v ČR rozbije, budu chlap na správném místě a zakročím. Naštěstí musím pochválit svůj notebook, že se nabije během 40 minut a pak zas můžu vyběhnout pracovat do auta. Také víme, že náš typ auta se dá předělat na tzv. Self-contained vůz. Takové auto má v sobě nejen rozvody elektřiny, vodu, ale i záchod. Takže tím by vznikl krásný hybrid auta, obývacího pokoje, ložnice, pracovny a záchodu. A to si myslím, že je docela dobré. Ještě uvidíme, jestli zainvestujeme do rekonstrukce našeho bytového jádra…

Bacha brzdím!

Další slastí našeho auta je, že když prudčeji zabrzdíme (nemusí to být až tak moc), tak všechny věci v autě se setrvačnou silou rozletí po směru jízdy. To nemám rád. Není to zas taková pecka, ale když už píšu blog… 🙂

Odebírej náš YouTube kanál

Bacha na pás!

Toto je kapitola sama o sobě. Tahle hra nezná vítězů ani poražených (bohužel zná, poražený jsem já). Je to prostě můj velký boj, se kterým nemá Linda vůbec nic společného. Já, jakožto důstojník přes rozkládání postele, každý večer poctivě vykonávám svou povinnost – zajištění spaní. Každý z vás si řekne, že už minulý bod byl nuda, jenže… Nemáte v autě ten debilní pás, o který se zasekává postel, když ji vytahuji. Musím se natáhnout přes celou šíři auta, pás odháknout a postel vysunout. Celá postelová akce se tak nesmyslně natáhne třeba i na dvě minuty. Ale abych nebyl negativista. Vedu si o tom statistiku a ze 70 dní se mi povedlo pás nenabrat pouze 6x a to dokonce v řade (ani nevíte, jak moc to zvedlo morálku v autě). Takže suma sumárum, strávil jsem 128 minut svého života úpravou zadního pásu v autě, kterým se možná ještě nikdo nikdy nepřipoutal. Dnes možná ztratím další dvě minuty. Ani nevím, jestli chci jít spát.

Klady

Existují. Díky životu v autě máme skoro každý den jiný výhled z ložnice a to na Novém Zélandu stojí opravdu za to. Pokud zrovna v nějakém kempu nekoukám na skupinu hlučných Němců, je to velká paráda. Další výhodou je to, že se člověk musí uskromnit. Já jako zastánce minimalizmu, bych měl nejraději jen triko, kraťasy, pár ponožek, spoďáry a pár dalších nezbytností většinou k práci nebo natáčení. A to se mi tu docela dobře vede. Všechno svoje oblečení mám nasoukané do krabice 29 x 20 x 40 cm. Jelikož Linda je děvče, tak má jednou tak vysokou krabici. Ještě se mi moc zamlouvá naše postel, jsou to dva velké molitany, které u sebe drží díky prostěradlu. Nikdo by to asi nečekal, ale jsou neskutečně pohodlné. Takhle dobře se člověk vyspí málo kde. Když jsem ještě bydlel v Brně s mým dobrým kamarádem, měl ohledně takového vynikajicího spánku teorii. Tou je nedostatek kyslíku a přebytek oxidu uhličitého, který způsobí, že člověk spí jako dudek. Popravdě nevím jestli, je to pravda, ale pravděpodobně ano. Kladů bych asi našel ještě spoustu, ale popravdě si je každý musí najít sám. Bydlení v autě je prostě dobrodružství. 🙂

PS. Odebírejte náš Youtube kanál :-*