První dny v Manchesteru

Je úterý ráno a my se probouzíme do slunného Manchesteru. Pomalu se hrabeme ze svých voňavých spacáků. První věc, co chceme po ránu udělat je, že otevřeme okno. A ejhle, ono je zamčené. Dokázali jsme se přenést nad tím, že nemáme úplně nejlepší výhled z okna, protože jsme ve sklepě, ale čistý vzduch by to chtělo. Nicméně vstáváme kolem půl deváté a po snídani se vydáváme do města. 

První dojmy z města továren… Mimochodem našemu rodnému městu se přezdívalo moravský Manchester.

Manchester je vskutku zajímavé místo plné starých továrenských budov, uměleckých krámků a obchůdku s vinyl deskami, ale trochu to tu smrdí. Nic na co by si člověk časem nezvykl. Horší je si zvyknout na jízdu aut v protisměru. Každý přechod je pro nás výzva k přežití. Pokud máme na přechodu zeleného panáčka, tak rozkmitáme své hlavy zprava doleva a následuje naše oblíbená věta “Honem děcka, utíkejte!” Stále věříme, že se brzy naučíme přecházet ulice tak jako doma. 

Našim každodenním útočištěm je nákupní centrum, kde se připojíme na Internet, posvačíme, poobědváme, dáme si odpolední kávičku a u toho samozřejmě hledáme práci a ubytovaní. Tomáš není v Anglii pracovně poprvé, takže už má vyřízené National Insurance Number (NIN) a britskou SIM kartu. V první řadě Lukáš volá na úřad Jobcentre plus, aby nám ostatním zajistil schůzku ohledne NIN. Paní je velice trpělivá a vstřícná. Schůzku tedy máme ve středu odpoledne. S ubytováním a prací to je zapeklité. Jedno bez druhého nám totiž nedají. Je to začarovaný kruh, který musíme rozklíčovat. Ale nevzdáváme to a hledáme dál. Teď nás čeká stěhování do dalšího hostelu. Přesouváme se na sever do Oldhamu. Snad se nám tam bude líbit.

Odebírej náš YouTube kanál